Sopečná kaldera

Fotky: Sopečná kaldera (Kráterové jezero), zdroj: wikipedia.org

Sopečná kaldera je rozsáhlý vulkanický útvar kruhového nebo eliptického tvaru. Rozpěry kaldery se mohou pohybovat v rozmezí 10 až 50 kilometrů. V některých případech (jedná se především o supervulkány) může mít kaldera průměr i více než 100 kilometrů. Kaldera vzniká jako pozůstatek po sopečné erupci.

Předpokladem pro vznik kaldery je to, že se magmatický krb sopky, nachází ve velmi malé hloubce. Pokud dojde k erupci, magmatický krb sopky se během krátké doby vyprázdní. To ale současně vede k tomu, že se oslabí nadloží magmatického krbu, a dojde k následnému zhroucení do vyprázdněného prostoru.

Tím se kaldera odlišuje od kráteru. Kráter má zpravidla menší rozměry (do 1 km v průměru) a vzniká při explozivní erupci.

K tomuto kolapsu a vzniku kaldery, pak může dojít jako následek jedné jediné velké erupce, nebo se může jednat o postupný proces, který se projeví až jako následek celé série sopečných erupcí.

Slovo kaldera (anglicky caldera) pochází původně z latinského slova „caldaria“, což znamená „hrnec na vaření“. To poměrně přesně vystihuje mechanismus, jakým kaldera vzniká.

Kaldera se vyskytuje ve 3 hlavních typech:

Kaldera stratovulkánu

Pro stratovulkány jsou typické explozivní erupce. Příkladem takové sopky může být například sopka Krakatoa (1883) nebo Mount Pinatubo v roce 1991. Při explozivní erupci těchto sopek může být z kaldery vyvrženo mnoho tisíc kilometrů krychlových materiálu. Když naposledy vybuchla kaldera v Yellowstone (před 650 000 roky), bylo vyvrženo přibližně 1000 km3 sopečného materiálu. Značnou část Severní Ameriky pokrývají až dva metry silné vrstvy spadu z této erupce. Tato erupce sopky v Yellowstone měla za následek globální změny klimatu.

Kaldera štítové sopky

Kaldery štítových sopek se od kaldery stratovulkánu odlišují především v mechanismu vzniku. Zatímco u kaldery stratovulkánu se jedná o pozůstatek explozivní erupce, při které dojde k masivnímu zhroucení, u kaldery štítové sopky se jedná výsledek postupného procesu. K vytvoření kaldery je zpravidla potřeba většího množství erupcí. Kaldera štítové sopky má zpravidla průměr 1 – 5 kilometrů.

Resurgentní kaldery

Příkladem resurgentní kaldery může být například indonéská sopka Toba. Ta při erupci, která proběhla přibližně před 75 000 roky, vyvrhla asi 2800 km3 materiálu. Je to největší známá erupce sopky ve čtvrtohorách (za posledních 1,8 miliónu roků, a současně největší známá explozivní erupce za posledních 25 miliónů let). Gigantická erupce této sopky měla téměř fatální následky pro celé lidstvo. Současní antropologové odhadují, že erupce sopky Toba snížila tehdejší lidskou populaci na počet pět až deset tisíc lidí. Opírají se přitom o genetické studie. Můžeme tak říci že stačilo málo, a tato sopka měla za následek vyhynutí celého lidstva.

Během posledního 1 miliónu let ale došlo k téměř 10-ti srovnatelným erupcím tohoto typu. Erupce sopky Toba byla sice nejsilnější, obecně ale tyto erupce mývají katastrofální důsledky pro celou planetu. Průměr resurgentní kaldery se pohybuje v rozmezí 15-100 km. Dobrým příkladem takové resurgentní kaldery je národní park Yellowstone v americkém státě Wyoming. Většina území Yellowstone je defacto jedna velká kaldera o rozměrech 55 x 72 kilometrů.

Resurgentní kaldery se velmi často označují také jako “supervulkán” – více viz příslušná sekce na tomto webu.

Diskuze

Přidejte svůj názor nebo reakci do diskuse:

Základní pojmy

Čím hrozí sopky

Druhy sopek

Vulkanické lokality