Sopky

Sopky nebo také vulkány jsou místa na zemském povrchu (obvykle mají tvar kuželovité hory), kde vystupuje na povrch žhavé magma ze zemského nitra. Sopky se na povrchu země nejčastěji vyskytují na hranici litosférických desek. A nebo také na místech, kde jsou tzv. “horské skvrny” (angl. hotspot). Nejničivější sopky (jejichž erupce může významně ovlivnit celou planetu) se označují jako supervulkány. Sopky se vyskytují i na jiných planetách ve vesmíru. Dnes jsou známé sopky na Venuši, sopky na Marsu nebo sopky na Jupiterově měsíci Io.

Fotky: Sopky z celého světa, zdroj: wikipedia.org

Jak vznikají sopky?

Zemská kůra se skládá z několika tzv. litosférických desek. Tyto desky se neustále pohybují. Na některých místech se od sebe vzdalují, na jiných místech na sebe naráží a jedna se zasouvá pod druhou. Zemská kůra je tak “rozlámaná”. Magma v zemském plášti je pod velkým tlakem a prostřednictvím těchto prasklin se může dostávat na povrch země. Tímto způsobem pak vzniká kráter sopky.

Většina sopek vzniká tak, že dochází k opakování erupcí, sopečný materiál (láva nebo sopečný turf) se ukládá na svazích sopky, a ta postupně roste do výšky (nebo popř. do šířky). Mnohé sopky se často stávají nejvyššími horami – například Kilimandžáro v Tanzanii (Afrika), Fudži v Japonsku nebo Mauna Kea na Havaji.

Pod vrcholem sopky, v hloubce 5 až 30 kilometrů, se nachází tzv. magmatický krb. To je místo, kde se tekuté magma hromadí před erupcí (výbuchem) sopky. Pokud dojde k explozivní erupci sopky (nebo někdy také jako důsledek mnoha opakovaných erupcí) se může vrchol sopky zřítit do prázdného magmatického krbu. Tímto způsobem pak vzniká sopečná kaldera (sopečná kaldera je tedy označení pro obrovský sopečný kráter). Kaldery neaktivních sopek jsou pak velmi často vyplněny vodou (vzniká tak kráterové jezero) nebo ledem (u subglaciálních sopek). Největší známá kaldera se nachází v Oblasti Aso na japonském Ostrově Kjúšú

Druhy sopek:

explozivní
výlevné
smíšené

Typy sopečných erupcí:

Pliniovský typ erupce
Peléiský typ erupce
Strombolský typ erupce
Havajský typ erupce

Sopky a náboženství

Sopky odedávna přitahují pozornost člověka. Vyvolávají respekt a vzbuzují lidskou úctu. Mnoho národů (především v minulosti) považovalo sopky za posvátné nebo je měli za sídlo bohů. Řekové uctívali boha ohně Héfaista, který měl sídlit pod aktivními sopkami. Římané tohoto boha převzali pod jménem Vulcanus. Obyvatelé Havaje věří, že všechny sopky jsou posvátné a jsou sídlem jejich bohů. Sopky se nějakým způsobem projevili téměř ve všech historických náboženstvích.

Sopky, které se zapsali do historie

Během své existence zažila planeta Země celou řadu gigantických sopečných erupcí. Jedním ze supervulkánů je i národní park Yellowstone v americkém státě Wyoming. Celý tento národní park je vlastně jedna velká sopka, resp. pozůstatek kaldery sopky. Má úctyhodné rozměry 55 x 72 kilometrů. V moderní historii naštěstí žádná takto silná erupce nebyla zaznamenána. Přesto ale lidstvo mělo i v uplynulých několika staletích šanci zažít opravdu silné erupce:

sopka Tambora (Indonésie) v roce 1815 zabila 92 000 lidí
sopka Krakatoa (Indonésie) v roce 1883 zabila 36 000 lidí
sopka Mont Pelée (Martinik) v roce 1902 zabila 30 000 lidí
sopka Nevado del Ruiz (Kolumbie) v roce 1985 zabila 22 000 lidí
sopka Etna (Sicílie, Itálie) v roce 1669 zabila 20 000 lidí
sopka Vesuv (Itálie) v roce 79 zabila 16 000 lidí
sopka Unzen (Japonsko) v roce 1792 zabila 10 400 lidí
sopka Laki (Island) v roce 1783 zabila 10 000 lidí
sopka Kelut (Indonésie) v roce 1919 zabila 5000 lidí

Základní pojmy

Čím hrozí sopky

Druhy sopek

Vulkanické lokality